V létě 2015 jsem s kámošema vyrazil do Chorvatska na evropskou verzi Ultra Music Festivalu, jehož původ je v Miami a řadí se mezi nejnavštěvovanější festivaly na světě - konkrétně žiju v domnění, že je druhý. Tou dobou byla elektronická hudba a především EDM mou preferovanou a po konci Ultra jsme si s kamarádem říkali, že do dvou let bychom chtěli na Tomorrowland, byť se to zdálo jako Mission Impossible, kterou by sotva zvládnul Ethan Hunt v podání Toma Cruise. Proč? No páč to je beznadějně vyprodaný během pár vteřin a pokud nemáš z prdele kliku, nepřeje ti osud nebo nějakýho hodnýho kámoše, co tam už byl a zařídí ti to, tak seš v prdeli jak Baťa s dřevákama.

Jak to tak bývá, člověk míní, život mění, a krom prořídnutí mé bujné kštice se mi změnily i názory a hudební vkus, a TML jaksi vypadl z mých zájmů a fantazií, stejně jako kámošům. Nějak jsem to neřešil a rozhodně nesledoval aktuální dění na této hudební scéně, občas si jdu sice zaskotačit na techno nebo nějaký elektro, ale festivaly obecně nemám moc rád páč jsem velice hygienicky založený krásný muž a dávat raketu za takovou událost jsem prostě už neměl v bucket listu. 

Jak to tak bývá, člověk míní, život mění, a díky fanatické Tomorrowland-obssesed a nejhodnější kamarádce mi byla nabídnuta na začátku roku možnost jet na TML. Moje Eliška taky není velkou fanynkou této hudby a tak jsme se jali do vášnivých diskuzí, zda obětovat možná dvě poznávací nebo u moře se válecí dovolené za takovouhle intenzivní událost plnou chlastu a alkoholu, jelikož TML zastává absolutní zero tolerance na drogy, to se rozumí. Netrvalo dlouho a mé neprůstřelné argumenty vyhrály na celou čáru (pun intended), sehnali jsme ještě třetího parťáka na cestu a JEDEME KURVA NA TOMORROWLAND!!

Náš parťák Michal byl na pracovním výletu v Las Vegas, nebejt mojí připomínky, tak by festival dokonce prosral, ale takle měl naplánovaný příjezd v 10 hodin do DreamVille, což byla vesnice, kde jsme kempovali. Jeho úkolem nebylo chránit naší bezpečnost jak Kobra 11, ale najít nejlepší spot na stan a uchránit jeho bezpečnost do času našeho příjezdu se spacáky a stanem. Naše vstávání bylo ve čtvrtek ve 3 ráno a měli jsme dost nasráno z odbavení kufru, protože měl víc jak 20kg a ještě na něm byl připevněn velice laxním stylem stan, což jsme mysleli, že ani nepustí na palubu. Vše proběhlo relativně v klidu a z belgického Charleroi jsme se vydali shuttle busem se stejně naladěnými lidmi směr DreamVille. Příjezd kolem půl 1 odpoledne, srdceryvné shledání, stavba stanu a šupky dupky lemtat a nasávat ten festivalový vibe.

Čtvrtek byl pouze takový Gathering účastníků a ne ještě oficiální start TML, ten byl až v pátek. Čtvrteční párty byla pro ty nejdychtivější magory, mezi které jsme my stoprocentně patřili a nutno podotknout, že jsme za to ve čtvrtek vzali jak představitel Harryho Pottera Daniel Radcliffe aka wanna buy some magic?!!. Já sám mám polovinu dne zahalenou v mlze, ale dle upocených fotek jsem se královsky bavil stejně jako moji dva parťáci. Ke konci večera jsme potkali bandu Čechů, kteří byli na TML prej už popátý a vysvětlovali nám jak se věci tady mají, pomalu i jak si dojít na záchod. Zbytek fesťáku jsme se jim radši vyhejbali, kor když mi polovina z nich ještě nabalovala Elišku a čekali, jestli dostanou čelo nebo hejt. 

Pátek kocovina jak Zeman, ale venkovní sprška mezi miliardou lidí a pár piveček vše napravilo. Abychom neutratili hotové jmění v areálu, poněvadž fesťák má dokonce svou vlastní měnu, a sice perly, kdy jedna vyjde na cca 30 korun. Díky mé duchapřítomnosti, houževnatosti a rtuťovitosti jsme objevili (jako většina návštěvníků) nedaleký Carrefour, kam jsme si šli pro snídani a chlast za lidovou cenu. Dvě vodky na pohodu, snídaně na zedniky na obrubniku u silnice a návrat ke stanu hodit se do gala. Vedro bylo fakt kurevský, což dokazuje můj spálený obličej i krk, a co předváděly moje potní žlázy po celou dobu festivalu, to byla taková one man show, že by si to zasloužilo zápis do knihy rekordů. Tolik se snad nevypilo ani litrů piva. Jako, čekal jsem od TML fakt hodně, ale když jsme přišli do areálu a vše se před náma otevřelo, tak jsem si málem nasral do kalhot, jak mě to vyndalo z bot. NEUVĚŘITELNÝ. Ta MainStage kurva. Absolutně nepobírám, jak tohle někdo mohl dát dohromady. Prošli jsme všechny stage a jedna krásnější než druhá, fakt naprostá bomba. Nevěděli jsme kam dřív skočit, takže jsme si chvíli dupli na jedný, pak přeběhli na další a tak pořád dokola. Pitný režim jsme samozřejmě poctivě dodržovali. Co bylo fakt top, že na záchodech stáli lidi od fochu s deodorantama a opalovákama, takže pro zpocence a ředitele vápenky jak já ideální stav - po chvilce mě pak znali téměř všude všichni do jednoho a cákali to na mě už od vchodu. Protože jsme nepodcenili přípravu, tak jsme byli v solidním hajpu a na každý stagi jsme si to střelhbitě srali do moshpitu nebo aspoň do první řady, což především na Apashovi byl naprostej hell. K večeru jsme se přesunuli na Mainstage, kde jsme strávili celý zbytek pátku a zadupali si na Armina van Buurena, Hardwella a především Major Lazora, který jsem dychtivě očekával už od rána. Celej set jsem skákal do vzduchu a radoval se jak Krmenčík když dal góla Plzni za Slavii, ale v momentě, kdy tam poslali Watch Out For This, Light It Up a Lean On, tak můj hype dosáhl vrcholu a málem jsem tam rozkousal zábradlí. Po návratu do vesnice jsme to ještě dokrmili pivama v nějaký místní putyce a absolutně vypnutý šli chrápat.

V sobotu se dostavila zajímavá kocovinka, která dávala znamení, že tento den nebude tak super smooth jako dva předešlé. Po delší odmlce jsme se opět vydali do supermarketu, ale celkově jsme chtěli sobotu pojmout volnějším stylem, jelikož neděle slibovala největší pártošku z celého festivalu. Vodku jsme tedy vzali jen jednu, pořádně se napucli belgickejma hranolkama, který nám lezly i ušima, a mírně poupravení vodkou, deodoranty a parfémy se vydali vstříc druhému dni. Pojali jsme ho opravdu v chillovacím módu, hodně jsme posedávali, kochali se okolím a hudbou a nasávali ten vibe, kterej byl naprosto senzační. Opět jsme prošli každou stage, abychom si všechny alespoň trochu užili a viděli na vlastní bulvy DJe, který jsme vidět chtěli. Na ultimátní chill jsme se přesunuli znovu k hlavní stagi, kde na nás všechny dolehla kocovina roku, což měl za následek i strašně marnej DJ, takže jsme leželi jak hovna na trávě a čuměli jak chleba z tašky. Proběhla výměna DJů a ejhle, mood was boosted a my se vydali znovu rejvovat. V 10 večer hral v podzemním klubu Alix Perez, na kterého chtěl jít Michal a my si hodinu užili dost hustýho drum n' bassu, což nás poslalo skoro na měsíc. Dokonce jsem si plácnul s tamějším MC, takže jsem se cítil důležitě jak Adam Mišík na KVIFFu. Konec večera jsme strávili v přístavní stagi, kde se jeli bomby skoro až po kolena ve vodě na starý diskárny. Závěr na Mainstagi měl Alesso, kterej byl naprosto příšernej, ale světelná show byla jak z jinýho světa. Jediná kaňka na sobotě byla ta, že jsem se šíleně těšil na německýho Purple Disco Machine, avšak dramaturgie ho dala na nejmenší stage v průchodu tří cest, a jelikož na něj dorazil snad celej Tomorrowland, tak se tam nedalo ani hnout, zavřít oči a vibovat si. Takže to mi hnulo žlučí, šíleně nasralo že jsem pak celou plival na všechny okolo že jsou zasrané mrdky, ale nedalo se nic dělat.

Neděle. Den, kdy se během pár hodin prostřídalo tolik slavnejch jmen, které se do Česka nedostanou ani během 20 let. Můžu říct, že jsme vážně něvěděli kam dřív skočit, což se teda dělo každej den a každou hodinu a neviděli jsme toho fakt dost, ale to se prostě a jednoduše nedá. Člověk by se musel naklonovat nebo nevim. Náš primární cíl ale byla stage Core, která byla uprostřed lesa a čněla nad ní obrovská hlava sirény, což bylo naprosto monumentální, a když jsme tam přišli v záplavě lidí, tak mi spadla tlama až k zemskýmu jádru. Hrál se tam pohodovej oldschoolovej house a to prostředí bylo vážně epesní, na DJ Seinfelda (podle toho sitcomu obv) jsme si krásně ušpinili boty v písku a bahně a pak šli o dům dál. Konkrétně do Knihovny, kde se jel už vostřejší house na stagi, která byla poseta obrovskýma knihama, z nichž jedna vzdávala hold Aviciimu. Tam jsme opět poseděli a nabírali síly na velkolepý finiš, který na hlavní stagi odstartoval muj obblíbenec Kölsch. Byla to opět pecka, která mě dojala až k slzám, i díky tomu, že to byla naše poslední návštěva majestátní Mainstage. Už vážně nevim, jak víc ji vychválit, takže na to seru. Cestou jsme se zastavili povařit se na DJ Dieselovi, což není nikdo jiný než bývalý basketbalista Shaquille O'Neal. Takle, basketbalista to byl slušný, jako DJ stojí absolutně za hovno. Kdyby dělal aspoň nějakou show jako před lety, kdy jsem viděl že skočil během setu do moshpitu mezi lidi a všechny tam knockoutoval, ale on tam za pultem pouze stál a čuměl jak píchlá duše a hovno. Takže jsme ho zhejtili a sprintem, jaký nám těla dovolovala, jsme se řítili na Claptona. Ten hrál v naprosto neskutečně nasvícený stagi, kde Eric Prydz rozjel svojí HOLO show a čerpali z toho pak i další umělci. Claptone byl top, ale vrchol přišel s Paulem Kalkbrennerem, na kterýho se chystám už několik let, avšak vyšlo mi to až nyní a tady. A asi nebylo lepšího načasování. Do vibu mi to sedlo jak výno a já se málem uřval, jak to bylo výborný. Vizuální show a showmanship Paula je uplně jinde a byl to jeden z nejlepších zážitků festivalu a vůbec ze všech koncertů. Popsat se to asi nedá, musí se to zažít, každopádně já už asi nechci jezdit na jinýho DJe než právě Paula.

Na ukončovací koncert Garrixe a ceremoniál jsme se vysrali, protože tenhle masterpiece nešlo opustit a rozhodně nelitujeme. Do stanu jsme se dostali asi v půl 2 v noci a budík byl nastavený na 3 hodinu, jelikož jsme museli sbalit nesbalitelnej stan a stihnout shuttle bus na bruselský letiště ve 4:00. Odtud jsme brali Uber na Charleroi, jelikož naše letadlo letělo odtamtud v 8 ráno a jiný způsob dopravy nebyl. Kor když jsme věděli, jaké problémy jsou s naším radioaktivním kufrem. Po počátečním nervovém zhroucení jsem na poslední chvíli stan složil, bus jsme stihli, Uber jsme pořídili, kufr nám vzali a letadlo odletělo (s půlhodinovým zpožděním), takže jsme domů dorazili živí a zdraví. Uvidíme, jestli jsme si přivezli Covid jako bonus, ale byl by to fakt zázrak, kdyby ne, protože tolik lidí na jednom místě nebylo snad od invaze Bílého domu.

Kdo to dočetl, tak respekt. Chtěl jsem popsat moje dojmy a zážitky fakt podrobně a od toho tuhletu sračku provozuju. S fotkama se prcat nebudu, ty najdete buď na mym fb nebo IG. 

Ďýki ♥