Minulý víkend se do Prahy po dvou letech vrátili Rammstein, přičemž lístek na jejich koncert jsem dal jako dárek svému tátovi k Vánocům.

A důvod to má naprosto zřejmý – táta mě naučil poslouchat Rammsteiny někdy v 6 nebo 7 letech, kdy vydali album Mutter. Sám táta poslouchá celý život metal, tudíž takové věci doma hrály na denním pořádku, nicméně já se takovému hudebnímu stylu celý život úspěšně bránil, s výjimkou Rammstein, ti mi v palici utkvěli v podstatě instantně. Mutter, Mein Herz brennt, Ich will a samozřejmě Du hast z jejich prvotiny byly těmi nejprofláklejšími písněmi, které jsem poslouchal do zblbnutí, avšak byly tu dva songy ještě nad nima, které jsem poslouchal ve smyčce, dokud mi z nich nemrdlo, nebo dokud mi máma nevypnula kazeťák. Jedná se o Sonne a Feuer frei!, což jsou moje nejmilovanější písničky těchto německých hovad a znám je nazpaměť. U Feuer frei! to ještě umocňuje film xXx s plešounem Vinem Dieselem, kterej jsem v tý době taky bezmezně hltal jak bramborový knedliky – i díky těm božskejm záběrum Prahy a faktu, že se vesměs celý film natáčel v Česku, což pro malýho kluka posedlýho filmama a hudbou bylo jako zjevení, že takový velký produkce se dělají i u nás.

Následovalo album Reise, Reise, který jsem měl velice v oblibě jakbysmet. Asi není nutno vypisovat o dokonalých videoklipech, který každej singl z jakéhokoliv alba Rammstein doprovázely. Pak však přišla změna, a sice když jsem asi na 10 let chytnul pubertu a telecí léta, začal jsem se hodně věnovat fotbalu, bejt namachrovanej, blond melíry do vlasů, přesedlání na disko a nabytí vizionářských názorů, že to, co není z mojí hlavy (a naopak je z hlavy rodičů), je totálně trapný a ubohý. Rammstein jsem tedy kompletně zavrhl a přestal poslouchat. Zpět do povědomí se mi dostali v roce 2009, kdy právě začínal facebook a moje příšerný teenage období bylo v největším rozpuku a Rammstein zrovinka vydali novou desku s titulním singlem Pussy, k němuž natočili jako video rekulérní porno. Nedávno na mě ve facebookových vzpomínkách mrklo upozornění na můj tehdejší příspěvek a musel jsem se nahlas smát. V tom příspěvku sdílim to video k písničce Pussy, dělám hrozně rozhořčenýho a pobouřenýho nad necenzurovanym pornem a ptám se názor všech mých 12 facebookových přátel a jsem abnormálně triggered jak volič SPD v diskuzích na internetech, jako kdybych v tom věku nesjížděl porno 3x denně a následně nemazal historii, aby to rodiče nezjistili. Zjistili to stejně však vždycinky žejo.

Pussy video a jeho umělecký klip beďarovýho Áďu zajímal převelice a z vědeckých důvodů jsem ho viděl opravdu mnohokrát, dokonce jsem se tehdy dočetl, že Rammstein ke speciální edici nového alba vydají i odlitky svých pinďourů – jen tak, aby ještě více pobouřili. Ani tento pozoruhodný bonus mě však nedonutil znovu je začít poslouchat.

Že mají Rammstein věrné a fanatické fanoušky, kteří za nimi cestují téměř po celém světě, je známá věc. Že mají takovou základnu i v Čechách, je taktéž známá věc a za mě obdivuhodná. Jejich koncerty v Praze jsem pokaždý vnímal, ale nechávaly mě ledově chladným. Až do předloňského roku, kdy už jsme nějaký pátek s mou ženou bydleli v Letňanech a Rammstein nám v podstatě hráli za barákem. Nejprve jsem cestou domu z práce narazil na totálně narvaný metro jak někde v Tokiu fanouškama oděných v černém a s hektolitry piva. Mně ve sluchátkách pravděpodobně hrál Arnošt Pátek, takže jsem byl zesraný až za ušima, aby mě fandové nekonfrontovali, jestli nejsem buzna a nechci jít radšej s nima. Ubránil jsem svou čest a ten koncert jsme nakonec doma slyšeli jako z první řady ve Feuerzone, pročež Rammstein jsou opravdu koncertními mistry. I z následných reportů jsem vyčetl, jak to bylo mega. Ok, říkal jsem si, možná bych těm Rammstein mohl zas dát někdy šanci a jít na ně.

Loni v létě jsme při nějaké příležitosti seděli u rodičů doma, popíjeli a táta nám zaujatě vyprávěl, jak při dovolený v Itálii byl značně nedopitej, otevřel si plechovku a nahlas z telefonu si zasněně pouštěl Rammstein až do časných ranních hodin, čímž budil polovinu hotelu. Načež se jal nám je pustit i s videoklipy na televizi (Pussy bohužel vynechal) a téměř skládal básně dojetím.

O čtvrt roku později přišlo oznámení, že Rammstein se v květnu příštího roku vrátí do Prahy.
„To je kurva osudový“, říkal jsem si, a byť se první koncert vyprodal asi za tři vteřiny, tak kluci německý přidali ještě jednu nálož, na kterou už jsem lístky sehnal. „To bude panečku dárek k Vánocum“, říkali jsme si s Eliškou a těšili se jak malí, až to tátovi dáme. Nebudu nalhávat, několikrát jsem měl samou radostí namále a po pár pivech bych to propálil, nebýt pevné ruky a smrtícího pohledu mé ženy. Ještě že tak, poněvadž táty výraz při rozbalování tohoto dárku byl pamětihodný.

Rammstein jsem si začal naposlouchávat cca 10 dní před startem - okamžitě se mi vrátily všechny vzpomínky a má obliba v ně byla znovu zažehnuta. Samotnej den koncertu byl naprosto boží, ať už příprava v putyce, kde jsme seděli snad 4 hodiny a probrali veškerý možný témata od A do Z, tak samotnej koncert, kde jsem měl trochu strach, poněvadž si rád koncerty užívám, zběsile pařim nebo skáču a řvu jako hovado, tak aby mě tatik za to neodsoudil. No, a my dělali v podstatě oba ty stejný píčoviny, řvali „ČEEEEŠIIII“ a „LIVERPOOOOL“, což byla naprostá bomba. Prdel byla třeba i to, když jsem musel po třetí písničce běžet pro piva a vysrat se, páč díky mé sociální úzkosti z lidí jsem měl sračku jak žito. Na záchod jsem to stihl jen tak tak, když jsem předběhl nějakou ženu na dámskou toaletu, a kde jsem rozjel svou hlasitou záchodovou show zrovna v momentě, kdy měli Rammstein pauzu mezi písničkama, takže mě slyšela půlka výstaviště. To, že v tojce nebyl žádný toaleťák, zmiňovat nebudu, naštěstí jsem vždy připraven a měl jsem ubrousky. Když jsem vylezl z budky a utíkal zpět za tátou, tak mě znalecky poklepalo pár lidí po rameni a zbytek totálně vysmálo. Není zač.

Koncert jsme si užili jako prase, a když za sebou zahráli Du hast a Sonne tak jsem málem zkolaboval a jela pro mě rychlá. Jediný, co mě mrzí, že nezahráli Feuer frei!, ale nelze mít všechno. Z výstaviště jsme odcházeli naprosto spokojený a já absolutně vyčerpaný, že jsem spal za chůze – ne však táta, ten byl ještě nedopitej a chtěl pokračovat. K mojí smůle byla ještě otevřená naše místní knajpa, kam jsem ho vzal mezi ožralý local štamgasty a modlil se, ať jdeme po jednom pyfku domů. Večer ale jen tak snadno neskončil, protože a jelikož jsem chytil druhou mízu, a to i díky příchodu německých fans z Berlína, s kterými jsme důsledně a erudovaně řešili koncert, českou úroveň chlastání, mou němčinu, jejich angličtinu, naše životy, jejich životy a jestli je hezčí Berlín nebo Praha. Do toho jsme lemtali jedno pivo za druhym jak na Oktoberfestu, chlastali myslivce jak ty největší špíny a vyřvávali texty Rammstein jak smyslů zbavený. Z tý knajpy jsme odcházeli ve 2 v noci a to tam ti Němci ještě zůstávali s kompletně vylitym hospodskym. To byl závěr, jaký jsem si nepřál, což potvrdila i má následná čtyřdenní rekonvalescence, bez prdele.

Ale celkově to stálo za to. Zbývá jediná otázka, kdy na Rammstein zas? :D