Nedělní odpoledne stane se pro mnohé chvíli nudy.

To ale pro mne při včerejšku neplatilo, jelikož jsem měl docela záživnou kocovinu po sobotním juchání s mými fotbalovými boys. Moje ranní cesta z putyky, která obyčejně trvá 10 minut rychlou chůzí, mi zabrala téměř hodinu a během ní jsem dostal solidní schýzu. Myslel jsem, že mě někdo sleduje, a tak jsem chodil křížem krážem po ulicích kolem každýho baráku a polohlasně jsem pořvával:

"já tě vidim ty svině, na mě si nepřijdeš, nemysli si!"

Nedělní probuzení v pravé poledne s deliriem a pocitem studu bylo příjemné asi jako kopanec do koulí, do toho bylo luxusní teploučko a moje hlava byla rozbombardovaná jak Berlín v roce 1945. Čekal mě ještě nákup v Lidlu, na který jsem se psychicky připravoval o to usilovněji, když mi v mozku zůstalo tak 6 buněk. Před tím jsem se rozhodl zajít na mou oblíbenou čínu, a musim říct, že to jsem si nemohl vybrat lépe. Papčo bylo fantastické jako obvykle, pikantní polívka kocovinku pěkně podtrhla, ale to hlavní mělo teprve přijít. Show začla až v momentě, kdy na venkovní zahrádku dorazila nějaká retardovaná rodinka. Nejdřív se hlasitě dožadovali obsluhy, načež číšníka ani nepozdravili, aby následně protivnými hlasy rozebíralo jednotlivé chody. Syn, cca 20 let, asi nebyl zrovna student kuchařského oboru, když neustále omílal „more co je tohle? To neznám, co je krevety? A ty smažené nudle, to co je? Neznám, to chci!“ Maminka měla svatou trpělivost, poněvadž sama řešila absolutně neřešitelný problém – netušila, zda čísla u každého pokrmu znamená cenovku nebo gramáž. Po zralých úvahách se rozhodli pro výhodné menu s kolou, o kterou si křikem neopomněli dvakrát říct.

Jestli moje kocovina byla do té doby příšerná, tak po tomhle varieté jsem si chtěl dobrovolně prostřelit hlavu. Jak to celé dopadlo? To nemám ponětí, protože jsem vyluxoval talíř rychleji než Power Vac 100 od Horsta Fuchse a utikal jsem k autu. Čekalo mě utrpění v Lidlu a já musel pošetřit zbytek nervů a potních žláz, které v tu dobu už pracovaly na maximální výkon.